Již na Bystřičce mě a Pivču napadlo,že bychom se rádi potkali s fajn lidma a ukázali jim "náš" kraj okolo Berounky a pár cest v okolních lesích. Tak jsme všechny,kdo byl na Bystřičce a pak i ty ostatní,kteří čtou tyto stránky,pozvali na druhý víkend do kempu Na Višňové. Uvědomili jsme si,že už nebude takové teplo,abychom mohli všichni spát pod stanem nebo v sítích a tak jsme s Pivčou zamluvili pár místností na přijatelné přespání. Kdo věděl,že by chtěl dorazit,tak si u mně bloknul postel. Měl jsem z toho trochu vítr,neboť blokace se dělala dost dlouho před plánovaným setkáním,ale nakonec vše klaplo a měli jsme po domluvě s paní ubytovatelkou možnost dalších čtyř postelí,které jsme nevyužili,protože nás nebylo zas až tolik.
S předstihem jsem začal vymýšlet,jak zpestřit sobotní odpoledne a jaké hry zařadit. Měl jsem možnost využít velikosti své malé dodávky a tak jsem mohl zařadit i netradiční soutěže a radovánky pro okolí. Udělal jsem pár chůd a po když jsem je vyzkoušel,abych něco natrénoval,tak jsem zjistil,že v tomto oboru nebudu přeborníkem(stál jsem na nich poprvé v životě),ale nakonec při soutěži jsem byl sám překvapen,že to nedopadlo tak katastrofálně,jak jsem si původně myslel. Další disciplínu jsem převzal od kamaráda,který byl na srazu a házeli tam kládou,tak jsem ohobloval dva trámky(delší pro mužstvo a kratší pro ženstvo),natřel kraj a pak jsme s kládama házeli do dálky,tak že se musela přetočit alespoň o 180 stupňů. Trámky mohly být o něco těžší,bylo by to obtížnější,ale materiál jsem pohledal doma a trámy ze střechy jsem brát nemohl. Další jsem měl slíbeno kolo,které na první pohled vypadá jako obyčejný bicykl ,ale jen na pohled,až po nasednutí a rozjetí,jezdec zjistí,že zatáčí vlevo a kolo směřuje vpravo. Ne každý to máme zmáknuté abychom kývali hlavama nahoru a dolu a říkali jako Bulhaři ne. Je to docela prča sledovat jezdce na tomto peklostroji,jak se trápí. Bohužel 14 dní před akcí kamarádovi toto kolo někdo švihnul,takže jsme o tuto vypečenou podívanou a zážitek přišli. Další soutěž jsem počítal se zatloukáním hřebíků do trámku nosem kladiva. A další soutěž jsem viděl na návštěvě jednoho hradu,kde probíhaly nějaké slavnosti a ukazovali tam,jak se bavili obyvatelé hradů ve středověku. Nařezal jsem 10 trámků na cca 30 cm délku a vybral tyč na házení a mohli jsme shazovat kuželky. V záloze jsme měli další osvědčené akcičky,ale nakonec jsme využili jen tyto připravené s náčiním,které se na motorku nevejde.
Trasa na malou vyjížďku jsme s Pivčou měli vybranou a najetou dost s předstihem a v sobotu před setkáním jsme ji projeli ještě pro jistotu. Vytáhli jsme Snipera s sebou,abychom zasvětili dalšího do trasy a také jsme chtěli ověřit možnost oběda na vyjížďce a mrknout do kempu a ujistit se,že je ubytování zajištěno. Cestou jsem chtěl najet malou zkratku a projet se o trochu blíž k řece a pak projet lesem. Na mapě vypadala cesta jako pohodově průjezdná,ale skutečnost byla nakonec jiná a při vjezdu do lesa nás zastavila v přímém směru závora. Nevzdali jsme se a zvolili objížďku,ale už jsem začal tušit,že tato zkratka nebude tou správnou volbou. Po chvilce jízdy po polňačce jsme znovu vjeli do lesa. Zastavili jsme a pohledem s Pivčou jsme se rozhodli jet dál. Sniper za náma netušil,co ho čeká. Ale zase musím podotknout,že se držel statečně. Ale zase na druhou stranu,to nebyl žádný hardcor a maso. Suchá lesní cesta a pak trochu šotoliny. Dojeli jsme na asfalt a na Sniperovi bylo vidět,že tudy teda na vyjížďce teda ne.
V pátek jsem si vzal v práci volno,abych neměl honičku a vše si mohl připravit,naložit DRaka do dodávky a všechny nutné propriety na soutěže k ní. Stačilo už jen vyzvednout holky ze školy a vyrazit směrem na Beroun,Nižbor,Roztoky a Višňovou. Cestou jsem měl málem šťouchanec,když auto,které jelo přede mnou náhle odbočilo vpravo a dost blbě mu svítil blinkr. Trochu jsem se vyděsil,ale vše dopadlo OK,ale moje tepová frekvence byla na chvíli o dost vyšší než normálně. Na Višňovou jsem dojel první,zajistil klíče od pokojů,zapnul elektriku a vodu a už jen čekal až přijedou ostatní. Po chvíli přijel Pivča s Evou a za nima Láďa. Na stránkách se pohybuje jako duch,nezúčastnuje se našich diskuzí,ale je všude,kde je třeba. Se Sniperem jsem byl domluven,že počká na Adminovi a že přijedou okolo 18.30 hodin. Ale nějak se vše zadrclo a oni přijeli jako poslední za hluboké tmy. Mezitím dorazil Pazhaut s Beckmenem,pak Pigi,Martin a za tmy Kuba s Martinou. Já jsem jen musel odjet pro Dášu,až přijde z práce a tak tu chvilku jsem vyplnil popíjením Pita a klábosením s přijevšíma účastníkama. Odjel jsem,přijel a už jsme se všichni mohli oddávat nevázané zábavě. Probrali jsme vše,co jsme měli za potřebu,pivko teklo do hrdel,tak jak mělo a někteří z nás povečeřeli skvělé matesy,které jen podpořily naší žízeň. Dost mě překvapilo,že jsme všichni seděli venku a neklepali kosu. Předpověď počasí byla na tento víkend docela drsná-místy oblačnost,déšť a teploty v noci i 2 stupně nad 0. Bylo opravdu teplo,ikdyž jsme dost zatápěli nejen tekutinama,které přivezli Backmen s Pazoutem(byly vynikající-ne dobré-to je za tři,ale byly za 1 s hvězdičkou). Kdo měl ubytko v chatičce-odebral se do povlečených postelí a kdo přijel s dodávkou-doklopýtal po procházce po kempu na matračku v autě. Sobota ráno byla pro mnohé z nás dost drsná po probuzení-permoníci makali jako ve všední den a kladívka nezahálela-no děs-běs. Ale vykopali jsme se z pelechů a já s Pivčou a Pazhautem jsme vyrazili do Zbečna pro hrnečky,které tam měl Pivča objednané do soutěží. Pivča do Zbečna jel,jako by DRko ukradnul a tak jsme ho s Pazhautem ve Zbečně museli trochu umravnit. Jel jako prase. Po příjezdu zpět do kempu jsme posnídali česnečku a kafíčko a obloženou mísu. Dali jsme se trochu do pucu a po 10.30 jsme mohli vyrazit. Dorazil ještě Dlouhán a Pivčovo švára s pani na Versysu. Pivča vyrazil s Evou jako vedoucí přes Křivoklát,Zbečno do Nižboru,kde jsme měli naplánovánu první zastávku na občerstvení našich žaludků a dotankování žíznivých ořů. O této zastávce jsme všichni věděli a tak jsme využili tankování,ikdyž plánovaná délka vyjížďky byla cca 100km,ale cestou žádná tankovačka nebyla. Po nasycení nádrží a malém občerstvení jsme vyrazili do kopce nad Nižborem a po novém asfaltu do Roztok. Teď už jsme jeli s Dášou v čele a poťouchle jsem se těšil na jeden móóc pěkný houpáček na trase,o kterém jsme s Pivčou věděli a chtěli jsme toho řádně využít. Před hupem jsem to řádně rozjel a už to tady bylo,DRak se "trochu" odlehčil a my se "vznesli". Ale to už Dáša za mnou začala hulákat do intercomu,že jsem blbej a ať hned uberu a jedu pomaleji. Já jsem měl hubu od ucha k uchu,ale za trochu toho křiku to stálo. Po proletění jsem už zvolnil a udržoval cestovní tempo. Projeli jsme Roztoky a pohli se pokochat výhledem na Berounku a kem z druhé strany řeky. Následoval dlouhý zatáčkovitý výjezd lesem po asfaltu. Zde jsem se držel zpátky,protože ne do všech zatáček tady bylo vidět a asfalt v lese nebyl vhodný k nějakému závodění a brutálním náklonům. Když jsme tento úsek projížděli minulou sobotu,tak zde byla docela kosa,ale dnes bylo docela teploučko. Následovalo spoustu km úseky v lese i pár km přejezdů otevřenou krajinu,kde to řádně foukalo,ale víc cesty byla ukrytá v lese. Po přejetí Berounky po mostě před Chříčem jsem zase trochu zrychlil. Je zde spousta pěkných zatáček a slušný asfalt. Po vyjetí nad Chříč jsem zahlédl Snipera,jak se k nám ze zadu řítí a pohled do jeho očí mě přesvědčil,že jedeme podle něj rychle. Tak jsem zastavil a málem způsobil karambol. Pažout se kochal výhledem na krajinu a málem nedobrzdil. Vysvětlil jsem Sniperovi,ať se nestrachuje,že jedeme pomalu a mohli vyrazit ke Krakovci. Po příjezdu před hospodu před hradem,jsme zaparkovali DRaky ke straně a šli na oběd do místní knajpy. Zahrádka byla otevřená i počasí umožňovalo posezení na čerstvém vzduchu. Sice nás jeden místní "pomocník VB" chvilku zdržoval vysvětlováním,co znamená kulatá značka s červeným okrajem a bílým středem s namalovaným autem a pod tím s motorkou,ale byla to jen malá epizoda a už jsme valili na baštu a občerstvení. Sice jsme někteří čekali na jídlo trochu déle,ale byl tam cyklistický zájezd,takže chvilku čekání někteří z nás využili spánkem nebo lovením divokých vos. Po jídle jsme došli přes dřevěný most k bráně zříceniny hradu Krakovec,chvíli počkali až nám otevřou železnou mříž a pak mohli vstoupit do prostor hradu. Na tomto hradě se točil muzikál Ať žijí duchové a Princ a Večernice. Chvilku jsme šmejdili po hradě a poslouchali výklad pana kastelána a pak po dohodě jsme vyšli před hrad. Backmen nás chtěl vyfotit a tak jsme se seřadili před sráz a někteří navrhovali fotografovi,ať si nás urovná doleva,doprava a dva kroky vzad. Naštěstí nás neslyšel a tak vše proběhlo,jak mělo. Zaslechli jsme brumlání jednoválce a vyhlíželi,zda to je Pája nebo někdo jiný. S Pájou jsme měli domluveno,že se zde potkáme. Už jsme zahlédli DRaka a dvojici na něm. Dvojice zastavila na mostku,chvilku řidič telefonoal a někteří z nás,co jsme stáli na kopci a vše sledovali, se snažili upoutat pozornost,těch co stáli dole. Bohužel se nám to nepodařilo a Pája s manželkou vyrazili do kopečka dál po naší trase. My už jen nasedli a jeli v jejich stopách. Čekala nás krátká šotolinová vložka. My,co jsme jeli v páru jsme dali sólistům místo před sebou,aby se mohli trochu projet ve stupačkách a driftem. Prášili za sebou docela dost,ale byla to jen krátká cestička. V tomto kraji by se dalo najít víc takových polňaček,ale do lesa to tady moc nejde-je to tady samá chráněná krajina a rezervace. Po tom už jen následovalo pár km v otevřené krajině a cesta podél Berounky a kolem hospody U rozvědčíka už jsme mířili do kempu. Teď jsem si vzpomněl,že jsme cestou viděli na louce velbloudy. Ne každý den potká člověk v místních krajích takové exotické zvíře. Přibrzdili jsme,ale čumilů na kolech tady bylo dost a my bychom stáli na silnici v zatáčce dost blbě,tak jsme razili dál.
Po příjezdu do kempu jsme se převlíkli a dali se do soutěžení. Vše proběhlo,tak jak jsme si naplánovali,také hlavně díky vedoucímu,který občas změnil pravidla soutěže během nich. Ne všem se to líbilo,ale já byl vedoucí a tak to bylo bez diskuzí. Obrázky napoví,jak jsme s urputností a zápalem bojovali o některé hodnotné ceny a snažili se překonat sebe sama a ostatní soutěžící. Tímto bych chtěl poděkovat všem,kteří přivezly ceny do her. Po první soutěži se přihlásil Dlouhán s Pazhautem,že budou muset odjet,což tak učinili, ikdyž jsme je přemlouvali. Další,kdo musel odjet byl Pigi,ale ten alespoň počkal až se umístí v soutěžích na předních místech,pobere pár cen a pak odfrčí za povinnostmi. Tím to nemyslím vůbec ve zlém. Během soutěží jsme všichni zažili spousty srandy a smíchu-chudáci ti místní,kteří seděli u svých chat a chtěli klábosit o svých starostech a radostech. Nebylo nás zase až tak tolik,ale bavili jsme se náramně. V plné zábavě nás "navštívila" čtveřice Bigařů,ale ti s námi dlouho nepobyli a odfrčeli po vykouření cigaret dál. Ještě musím vzpomenout na Martinu,ta má na našich setkáních tak trochu zdravotní problémy. Na Bystřičce měla bolest s nohou,na Višňové měla problém s krkem a ještě se jí spustila krev z nosu. Prostě nějaká smůla. Po soutěžích jsme rozdali a rozebrali si spoustu cen. Opravdu některé byly cenější,některé byly drobnosti,ale jistě udělaly všechny svým novým majitelům radost. Díky všem přispěvovatelům. Nechci je všechny jmenovat,aby nezpychli,ale díky Pivčo,Pažoute,Admine,i Snipere. Večer jsme obešli kemp,kde zakotvíme a budeme probírat sobotní i jiné zážitky. Opravdu jsme kemp obešli skoro dokola,než jsme zakotvili v jídelně,tam kde večer v pátek. Kdo měl hlad nebo chuť,tak se nabaštil,kdo viděl,tak si vyfotil vycházející měsíc a kdo chtěl,tak koukal po přistávajících letadlech(ta byla na můj skoro každodenní pohled ještě vysoko-přistávají nám skoro nad barákem). Po příchodu do jídelny,kde bylo opravdu tepleji než venku jsme probrali to,co jsme nestihli za páteční večer,navíc dorazil Pája s pani a taky jeden místní komboj s kloboukem a v montérkách,takže bylo zase opět dost povídání,smíchu a srandy. Před půlnocí nás pan majitel "vykopnul" a tak jsme se skoro všichni odebrali do pelíšků. Někteří se snažili pařit dál,ale nikdo z provozovatelů místních občerstvoven k tomu neměl pochopení a tak se nám ráno vstávalo lépe než v sobotu ráno.
Snídaně nebyla jako v sobotu,ale napapali jsme se a po studené noci jsme trochu pookřáli po kafíčkua baště a taky na sluníčku. Stačilo zabalit pár věcí,pája sbalil stan,já strčil DRaka do dodávky,naházeli jsme věci dovnitř a pak už jen následovalo stisknutí rukou,polibky na čelíčka nebo tváře a zase někdy příště. Neděle je taková krátká a smutná-loučení a balení není to příjemnější,ale zase pro většinu účastníků ještě byla cesta domů za slunečného(ikdyž větrného) dne. Nás s Dášou čekalo "pár" kilometrů v dodávce domů a pak jen vyložit motorku a už je po setkání,na které jsem se dost těšil. Bylo fajn zase vidět ty sympatické a známé tváře,pokecat s váma a probrat ty starosti a zážitky,které se nám chtělo. Nejde s každým vše probrat,ale to že nás tady bylo poskrovnu(padaly tady slova jako zdravé jádro a podobná slova),ale nejde to takhle rozdělovat. Kdo mohl a chtěl,tak přijel a myslím,že to bylo setkání fajnové, a kdo nechtěl nebo měl nějaké povinnosti,tak tam nebyl a přišel o to,co jsme my mohli prožít. Pár km po křivoklátských lesích(po asfaltu),pár zatáček a spostu srandy,taky trochu alkoholu a zase spoustu srandy. Teď se asi uvidíme až na setkání před vánocema nebo až v lednu,ale to bude bez motorek a s motorkama až příští rok na Šumavě a na podzim zase na Moravě. Takže díky všem,kdo jste byli a zase někdy příště.
Komentáře
Martina
ale vazne jsi frajer musim rici se vsim vsudy a kdyz to ctu mrzi mne jeste vice ze jsem musel odjet driv
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.