č.1 Pavel a Katka Honda XRV 750 Africa Twin
č.2 Tač Cagiva 900 Elephant
č.3 Zdenda BMW R 1100 GS
č.4 Jarda Suzuki DR 650 RSE
č.5 Vašek Honda XRV 750 Africa Twin
č.6 Véna Honda XRV 750 Africa Twin
Sobota 28.7. Sraz u Jardy
Pro většinu účastníků byla sobota dnem přejezdu ke mně na Moravu. Pro mne to byl den posledních příprav motocyklu,kdy jsem na poslední chvíli nalakoval a namontoval boční nosiče.Po příjezdu všech aktérů jsme se postupně přesunuli do místního pohostinství,kde jsme se napili na zdar naší akce.
Neděle 29.7. Rychlý přesun do Rumunska
Po počátečních potížích s balením (č.4) jsme v 9:30 hod. konečně vyjeli. Po nákupu potravin ve Vsetíně (pivo) jsme překročili slovenské hranice a rychlým tempem pokračovali na východ na hranice maďarské.Po natankování a krátkém odpočinku jsme prosvištěli Maďarskem a asi v 18:30 jsme vjeli do Rumunska.
Po zjištění,že místní směnárna už má zavřeno,jsme na pumpě vzali pár litrů vody a zamířili na noc k jezeru (kukuřičné pole). Při parkování strojů došlo k prvnímu pádu motorky (č.5 – z hlavního stojanu).
Pondělí 30.7. První den v Rumunsku
Ráno nás budí sluníčko a Dacie s místními chasníky nás objíždí elegantním obloukem,protože jí ležíme v cestě. Během dne se zkazilo počasí a začalo pršet. Po obědě v motorestu (kotleta na roštu) jsme se vydali k ledové jeskyni. Při jízdě po tzv. „jiné cestě“ (zbytky asfaltu a šotolina) došlo díky nerovnosti vozovky ke druhému pádu (opět ze stojanu – č.6). Při přejezdu hor v mírném dešti a mlze došlo k první chybě v navigaci a vyjeli jsme jinde než jsme chtěli. Po zakoupení nezbytných zásob (pivo) jsme se utábořili za vesnicí na veřejném tábořišti u silnice. V noci prší,kopeme s Tačem první odvodňovací příkop.
Úterý 31.7. Přesun k solnému dolu
Ráno občas vykukuje slunce a naplňuje nás optimismem z toho,že bude hezký den.
Než jsme se sbalili a odjeli,přišla babka s krávou na pastvu.Babka se svalila kde mohla a kravka se spokojeně pásla. Po přehodnocení plánu jsme se vydali k solnému dolu,pro jistotu po silnících II.třídy. Znovu začalo pršet. Na oběd jsme se zastavili v restauraci u letiště (opět kotleta !!!). K dolu jsme přijeli v pozdních odpoledních hodinách a po vzájemné domluvě jsme exkurzi odložili na druhý den. Při hledání místa na noc došlo při přejezdu brodu k dalšímu pádu (č.4). Celou noc chčije a Tač kope další odvodňovací příkop. V noci nás otravuje nějaký pes,ale po uzmutí nějakých zbytků od večeře rychle mizí.
Středa 1.8. Solný důl
Ráno stále vytrvale mrholí a tak odkládáme odjezd na pozdější dobu. Poté co přestalo pršet rychle balíme a já zahrabávám Tačovy příkopy. Při přejezdu brodu i přes zvedlou hladinu řeky nedošlo kupodivu k žádnému pádu.
U solného dolu máme problém s parkováním a až díky Zdendově „plynné“ rumunštině parkujeme motorky na dvoře jednoho rodinného domku. Po prohlídce solného dolu; k našemu zděšení jde o rumunský zábavní park pod zemí; jsme navštívili Červené jezero a vydali se hledat vhodné tábořiště. Po zakoupení zásob (pivo,maso,fazole) a po vysvětlení cesty od místního „veterána z 2.světové války“ jsme se krásně projeli po kvalitní šotolinové cestě místními horami. Na noc jsme se utábořili nad vodní nádrží a stali jsme se atrakcí pro místní obyvatele. S jedním „mírně“ podnapilým vozkou jsem si připil,prohodil pár slov a s díky odmítl pozvání k němu domů.
Čtvrtek 2.8. Horská anabáze,aneb den pádů a oprav
Po delším ranním balení jsme konečně asi v 11 hodin vyrazili s úmyslem dojet k bahenním sopkám. Při využití místní horské zkratky dochází k další chybě v navigaci a po několika hodinách bloudění se vracíme skoro na to samé místo,odkud jsme vyjeli. Při překonávání horského průsmyku (asi 1200 m.n.m.) došlo k dalším pádům / 3x !!! č.3, 2x č.6 (jedenkrát ho poslal k zemi Tač!) a jedenkrát jsem upadl já (č.4).Při sjíždění zpátky do civilizace upadl i Pavel s Katkou (č.1) /. Poté,co jsme nenašli vhodnou restauraci, jsme se rozhodli doplnit zásoby (pivo) a místo oběda jsme si po vyhledání vhodného místa udělali vydatnou večeři.
Zdenda úspěšně opravuje rozbité zrcátko a Vašek dřevem vyztužuje prasklé lešení. Večer (posilněn večeří a povzbuzen alkoholem) začínám psát tento deník.
Pátek 3.8. Bahenní sopky
Po ranním upozornění od lesníků ať si nehrajeme s ohněm a po dobré snídani jsme se vydali k bahenním sopkám. Ještě před jejich nalezením jsme se vykoupali ve slané řece a stali se tak opět atrakcí místních domorodců. Véna (č.6) pro jejich pobavení dvakrát upadl v řečišti.
Po omrknutí bahenních sopek (4 lei/osobu) jsme se rozhodli přejet k Věčným ohňům (Focul viu) a tam přenocovat. Cestou jsme objevili poněkud činnější sopku a zadarmo!!!
Jeli jsme až do setmění a až na místě jsme zjistili , že k ohňům na motorkách nevyjedeme. Unavení a nasraní (někteří – č.3) jsme se utábořili v řečišti místní (ze 2/3 vyschlé) řeky kousek nad vesnicí. Před usnutím nás vyrušil místní dřevorubec, pravděpodobně vracející se z hospody na svou samotu, který nám nasbíral dřevo a zapálil oheň (prý kvůli psům) a pak odešel domů.
Sobota 4.8. Věčné ohně
Po překvapivě hezké noci strávené na kamení na suchém dně řeky jsme se probudili do krásného slunného dne. Pouze Tač měl v noci neočekávané dechové potíže (kupodivu nikoliv z chlastu), ze kterých mu pomohla Pavlova rána do zad a následné zvracení.
Při snídani nás zdravily posádky projíždějících kladovek troubením a máváním.
Po snídani jsme se vydali pěšky! k Věčným ohňům. Po zdolání prudkého kopce za doprovodu místních selek spěchajících sušit seno jsme dorazili na malý plácek, kde hořelo 7 malých plamenů. Po jejich vyfotografování a obhlídce okolí (nalezení samičky roháče a nakrmení mravkolva mravencem) jsme sestoupili zpátky k motorkám.
Využili jsme místní šotolinovou zkratku (asi 20 km) a vyrazili směrem k Drákulovu hradu.
Cestou jsme narazili na přehradu, ve které jsme se vykoupali (jen někteří, já a Tač dvakrát) a udělali si oběd. Po přehlasování Zdendy (chtěl tam zůstat) jsme pokračovali dál a po zakoupení zásob jsme se utábořili mezi vesnicemi u řeky vedle místního smetiště.
Neděle 5.8. Drákulův hrad
Po vášnivé noci (spali jsme s Tačem vedle sebe) nás budí cinkání zvonců stáda koz z protějšího břehu.
Po příjezdu k hradu zjišťujeme, že to není ten který hledáme (jmenoval se Rasnov). Po jeho prohlídce a upřesnění cesty pokračujeme dál.
Konečně nalézáme Drákulův hrad (spíš zámek),ale na prohlídku vyrážíme pouze tři (č.2,3,4). Zbytek hlídá motorky a chvíli klábosí se dvěma Slovinkama na Afrikách. Při návratu k motorkám potkáváme Polskou výpravu (Ural 750 sidecar, Suzuki DR 800 Big, Suzuki DR 650 RSE a BMW F 650 GS) a chvíli jsme s nimi pokecali (vesměs anglicky?!?).
Pak jsme v místním marketu nakoupili zásoby (chleba,pivo a salám) a vyrazili k horám. Cestou nás dostihl déšť a na mokrém asfaltu v jedné levé zatáčce pokládám motorku (č.4) a posílám ji po zemi asi 10 metrů do štěrku vedle silnice (ohnutá řadička,roztrhlý gumicuk,odřená brašna,obroušený levý tlumič,páčka spojky,levý kryt a závaží na řidítkách,prodřený nepromok na levém koleně a jinak naštěstí nic). Jo a ještě vyděšený Tač,který jel za mnou. Po zhodnocení škod a lehké opravě řadičky pokračujeme dál a rozbíjíme tábor před horama. Ohýbám řadičku do původní polohy a protože je mokrá zem tak poprvé! stavím stan. Opět spíme s Tačem spolu a je opravdu horko! V noci je nad blízkým kopcem bouřka a do rána prší.
Pondělí 6.8. Přejezd hor
Ráno nás vítá zamračená obloha a při balení se opět vrací déšť.
Při přejezdu se před zdoláním vrcholu konečně dostáváme nad mraky a užíváme si sluníčka. Shora si fotíme silnici po které jsme přijeli a z ptačí perspektivy vypadá jako autodráha.
Po projetí tunelem v nadmořské výšce 2044 m.n.m. a sjezdu do údolí pokračujeme směrem do Banátu k českým vesnicím.
Opět nás dostihl déšť a při navlékání dešťovek využíváme blízkého obchodu a nakupujeme další zásoby (pivo). Na noc jsme se utábořili na malém návrší kousek od silnice. Zase stavím stan,ale naštěstí v něm spím sám a tak se konečně vyspím! J
Úterý 7.8. Návštěva českých vesnic
V noci mrholí,ale ráno je naštěstí hezky a my se vydáváme směrem k českým vesnicím,kam se všichni moc těšíme. Po příjezdu k Dunaji se vydáváme proti proudu a při hledání odbočky k první vesnici si užíváme místní autostrády – celkem slušný,na mnoha místech nový koberec,střídající se s „horšími“ úseky v podobě uválcované směsi hlíny a šotoliny v délce 10 – 300 metrů. Cestou okukujeme a fotíme (já ne - nemám film, DÍKY Pavle!) místní ksicht vytesaný ve skále i s nějakým nápisem,kterému stejně nerozumíme. O pár kilometrů dál se situace opakuje a fotíme (opět beze mne!) zříceninu nějakého hradu na protějším (srbském) břehu řeky.
Jedeme dál a po chvíli kupodivu nepřehlédneme odbočku k první hledané vesnici a sjíždíme na šotolinovou cestu,která se vzápětí mění na úzkou lesní cestičku,širokou tak akorát na auto. Po několika kilometrech najíždíme na širší cestu a vzápětí vjíždíme do vesnice (Eibenthal – Tisové údolí),kde se po pozdravení s místními občany vyptáváme na hospodu. Po zjištění,že v té první se nenajíme a druhá má otevřeno až večer,projíždíme vesnici a za ní nalézáme ještě jednu menší (Baia noua – Nový důl),o které jsme ani nevěděli,že existuje. Po nákupu v místních obchůdcích (chleba,nějaké konzervy a zmrzlina, chlazené pivo bohužel neměli) se vracíme zpátky k Dunaji a jedeme hledat další vesnici.Při hledání správné cesty se v jedné vesnici snažím sehnat film (marně – Pavle ještě jednou DÍKY!) Poté,co jsme třikrát projeli jednu ulici (ani nám to nevadilo,jedna dorostenka fakt stála za to,viď Tači?), a co nás místní postupně posílali asi na 3 rozbahněné cesty, jsme to vzdali (škoda) a vydali jsme se hledat tábořiště. Cestou jsme,pro změnu v ruské vesnici,dokoupili pivo a o pár kilometrů dál jsme se utábořili.
Při zakládání tábora u nás zastavuje Dacia Pick-Up a spolujezdec nás anglicky posílá ne „někam“,ale kamsi nad vesnici do nějaké jeho boudy,ve které můžeme přespat. Tač využívá svých jazykových znalostí a s poděkováním odmítá i s dodatkem,že už jsme něco vypili a že se nám líbí tam kde jsme. Ještě se ptá,zda nevadí že se zde utáboříme,ale je ujištěn,že je to v pohodě a že jsme na jeho pozemku.
Po jeho odjezdu stavíme s Tačem a Zdendou dvouplotýnkový vařič a po zapálení ohně si chystáme večeři.
Středa 8.8. Přesun k ledové jeskyni
Ráno k nám dým z našeho ohniště přivábil dva (asi) strážce národního parku ve značně rozhrkaném automobilu. Řidič se nás snažil posunkovou řečí (ukázal na oheň a asi 10 metrů vzdálený les) pravděpodobně upozornit na zákaz rozdělávání ohně. Tač ho anglicky ubezpečuje,že oheň před odjezdem zalejeme vodou,čemuž kupodivu asi rozumí a spokojeně odjíždí.
Půl hodiny po nich nás navštívila pohraniční policie. Pánové jen pozdravili,z auta omrkli motorky,otočili vůz a jeli pryč.
Navštěvujeme další českou vesnici (Sfanta Elena – Svatá Helena) a před místním obchodem potkáváme skutečné krajany (parta cyklistů z Brumova-Bylnice ze Zlínského kraje).
Dáváme si s Tačem své druhé (a poslední) točené pivo v Rumunsku a kafe. Při popíjení si vychutnáváme ten hezký pocit,že ač jsme asi 1000 kilometrů od domova,tak jako bychom byli doma. Po krátkém odpočinku a prohlídce okolí pokračujeme dál s úmyslem navštívit ještě jednu českou vesnici,která leží jen pár kilometrů od naší trasy.
Díky další chybě v navigaci bohužel tuto vesnici míjíme (českou vesnici jsme sice skoro navštívili,ale úplně jinou,než jsme chtěli), a tak se vydáváme směrem k ledové jeskyni. Cestou se zastavujeme na oběd a opět asi hodinu čekáme na (skoro) studené jídlo.
Poté pokračujeme dál a večer přijíždíme do vesnice,u které se nachází jeskyně,kterou hledáme. Po projetí vesnice a nenalezení místa k utáboření rezignujeme a využíváme služeb místního kempu (louka u řeky s kadibudkou a tekoucí vodou – v řece!). Díky Tačově „brilantní“ angličtině nás noc v kempu stála jen 5 lei za motorku (dřevo na oheň bylo v ceně).
Čtvrtek 9.8. Návštěva ledové jeskyně a přesun do Maďarska
Ráno pomalu balíme a já si užívám koupel v řece. Voda byla sice studená,ale bylo to super a utopil jsem vlka. Vyjíždíme asi v 11 hodin. Cestu k jeskyni nalézáme celkem snadno a opět si užíváme „kvalitní“ polně-lesní šotolinovo-hlinitou cestu.
Motorky parkujeme asi 1 kilometr od jeskyně a já konečně využívám svůj válečkový zámek,kterým zamykám přilby k Pavlově Africe. U jeskyně zjišťujeme,že se na prohlídky chodí v určité hodiny a tak po zakoupení lístků asi ¾ hodiny čekáme,než nás tam pustí. Do jeskyně se sestupuje po železném schodišti,které je dole v dost bídném stavu. Po sestoupení vcházíme do velké jeskyně,na jejímž dně je „trochu“ ledu (dle informační tabule u vstupu asi 75.000 m3,starého 3000 let). Průvodkyně, která s námi šla,neuměla anglicky a „kupodivu“ ani česky J ,takže z výkladu nic nemáme a tak jen po vybudovaném chodníku procházíme jeskyni a fotíme co se dá (někdy s bídným výsledkem). Prohlídka nám trvá jen pár minut. Po návratu k motorkám potkáváme místního motorkáře na fungl nové Hondě CB 500 a když už vyjel sem,tak ho posíláme až k jeskyni. Holt jiný kraj,jiný mrav.
Cestou od jeskyně bedlivě sleduji denní počítač ujeté vzdálenosti a čekám,kdy budu muset přepnout palivový kohout na rezervu. Kupodivu se tak nestalo a já zajíždím svůj osobní rekord 339,5 kilometru bez přepnutí na rezervu.
Jedeme zpátky směrem k maďarským hranicím,cestou zastavujeme na odpočívadle u silnice a chystáme si oběd z vlastních zásob.
Při obědě (i přes můj odpor) se rozhodlo o tom,že dojedeme až do Maďarska a tam přespíme. Na poslední pumpě před hranicí dáváme dohromady posledních 8 lei a kupujeme 2 nealkoholická piva.
Hranice překračujeme ve večerních hodinách a uháníme na sever na sever na Slovensko.
Během hledání marketu v Debrecínu využívá Tač při zastavení na semaforu svého neodolatelného šarmu a skoro sbalí jednu místní krásku. Bohužel padla zelená,a tak se na sebe jen usmáli a pokračovali každý svojí cestou.
Při nákupu na Tačovu kartu nám pokladní nechce půjčit košík a tak si odnášíme pivo v igelitkách.
Jedeme dál a protože se setmělo a blíží se bouřka tak se snažíme najít místo na spaní. Před jednou vesnicí sjíždíme do polí a nacházíme sklizený obilný lán,na kterém jsme se utábořili.Jsme jen kousek od vesnice,ale kupodivu nás nikdo nepřišel vyhodit (ani ráno).
Pátek 10.8. Přejezd Slovenska a bečka u Ladě
Ráno chvíli mrholí,ale brzy to přejde a tak rychle balíme a po snídani jedeme dál. Tankujeme v Maďarsku a já poprvé v životě platím kartou.
Po přejezdu na Slovensko dotankujeme a jedeme dál. Na oběd se zastavujeme na naší „oblíbené“ pumpě v Žiaru nad Hronom. Pár kilometrů před česko-slovenským hraničním přechodem došel Vénovi benzín (č.6. – největší objem nádrží), a tak se vracím zpátky a hledám pumpu. Ostatní pokračují dál a čekají na nás za hraničním přechodem.
Na první pumpě za hranicemi jsme dotankovali a po zakoupení zásob na snídani jsme spěchali opět ke mně domů. Po zaparkování strojů a jsme se vydali k našim kamarádům, Laďovi a Editě, kteří pro nás na uvítanou připravili bečku piva a maso na gril. Po krásném večeru u Laďe a návratu k nám domů odmítám spát v posteli a jdu za klukama do stodoly.
Sobota 11.8. Loučení
Ráno se nám nechce moc vstávat a k tomu ještě trochu zapršelo.Naštěstí to brzy přešlo a než se všichni sbalili tak už byla skoro suchá cesta. Jedu s nimi až do Přerova, kde se na první pumpě loučíme a Tač každého fotí i s motorkou. Vracím se domů a čekám na zprávy o tom jak dorazili domů. Naštěstí všichni dojeli v pořádku, až na malé potíže s orientací (č.3 a 6 v Chlumci nad Cidlinou).
Tím končí naše Expedice Romania 2007, při které jsem ujel celkem 3579 km.
Po dlouhém přemlouvání a náročné opravě nesčetných pravopisných chyb zapsal Jarda (č.4).
Tímto se s Vámi loučím a už teď se těším na další společná dobrodružství v sedlech našich motocyklů.
Motorkám zdar,
ahoj Jarda.
Komentáře
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.